Vánoční blázinec

Vánoce. Už zase. Ten čas se snad zrychluje. Rok musel mít rozhodně více dnů, když jsem byla malá. A z nějakého důvodu od té doby, co mám Mikínka, mají i dny méně hodin. Sedím v obýváků vedle napůl ozdobeného stromečku a přemýšlím, jestli jít spát nebo balit dárky. Navíc mě dneska chytil takový malý drobný splín. Ještě jsem letos ani neviděla vánoční strom na náměstí. Byla jsem tam jednou v rychlosti, dala si nealko punč a zase jsme někam utíkali. A teď zbývá 5 dnů do Vánoc a já bych chtěla stihnout ještě vzít kočárek a vyrazit se s Mikim podívat na trhy a nasát atmosféru předvánočního času. Dny s miminkem neuvěřitelně rychle letí a já většinou nevím, co dřív. Uklízím, hraju si Mikínkem, vařím, pracuju a den je najednou pryč a málokdy stihnu vše, co jsem chtěla. V tomto období mi z toho už jde hlava kolem a nejraději bych se s manželem a malým sbalila a odjela na nějakou horskou chatičku a tam bychom si užívali jen jeden druhého a tu pravou vánoční atmosféru.

 

 

Vánoce vždy byly mým nejoblíbenějším svátkem. Miluju ty světýlka, dobroty, to kouzlo Vánoc, setkávání se s lidmi, které mám ráda. Miluju i nakupování dárků. Co je lepší než balit dárek pro někoho koho máte rádi a vědět, že mu vykouzlí úsměv na tváři. Letos poprvé jsem ale zažila ten onen předvánoční stres a nechuť dárky nakupovat. Dříve jsem i dokázala nějak nevnímat přeplněná nákupní centra a to množství lidí mi celkem nic moc nedělalo. Letos?! Návštěva jednoho takového nákupáku mě natolik vyčerpala, že jsem pořizování dárků touto cestou jednoduše odmítla. To množství lidí mě úplně vyčerpalo a neměla jsem z nákupu vůbec radost. Hlavně s miminkem odpadá pohodové nakupování vlastně skoro kdykoliv. Nebo alespoň já to tak mám. A to i když mám Mikiho s sebou nebo i když ho hlídá manžel nebo některá z babiček. Buď je nervózní on nebo naopak já, že jsem zbytečně dlouho pryč. A tak jsem vyřešila asi 80% dárků online. Naštěstí vše relativně zavčasu.

 

 

Letos jsem i napekla (za pomocí mé maminky) docela dost cukroví, na které jsem patřičně hrdá. Taky mě to stálo ale tři dny strávené v kuchyni a i když je to činnost, která mě zcela naplňuje, večer jsem byla smutná, že jsem neměla tolik času na Mikiho a manžela. Chtěla bych zkrátka stíhat vše. A ono to nejde.

 

 

Takovou zajímavostí také je, že nás čekají dvojí Vánoce. Jedny  24.12. a druhé 6.1. První budou klasické s kaprem a salátem a druhé s postní večeří. Míša (manžel) pochází totiž z Ukrajiny a celá jeho rodina je pravoslavného vyznání. Pravoslavný kalendář je posunutý a tak slaví všechny svátky později. I samotná večeře se skládá z dost zajímavých chodů, jako je třeba sladká pšeničná polévka. Každopádně mít takto prodloužené svátky není určitě něco, co by mi vadilo. Naopak. A Mikínek to bude mít do budoucna aspoň pěkně pestré.

 

 

Letošní Štědrý den budeme slavit stejně jako každý rok, i přesto bude ale úplně jiný. Loni jsme seděli u Štědrovečerní tabule s mým Míšou a jen 3 dny věděli o tom, že je malý Mikínek na cestě. Miminko nebylo plánované a tak jsme tenkrát i my přemýšleli, co bude dál. Ještě si vzpomínám, jak mi maminka začátkem prosince říkala, jestli chci toho Míšu na Vánoce opravdu pozvat, jestli je to tak vážné. A ono bylo. Letos jsme už manželé a navíc máme malinké bumbrlátko. I když Vánoce jako takové zatím Mikínek nevnímá, i tak se už moc těšíme. I proto sedím teď vedle napůl ozdobeného stromečku. Nemůžeme totiž přeci zdobit náš úplně první společný stromeček bez toho, aniž by se Miki koukal, jak se to všechno třpytí, leskne a cinká:).

Všem bych chtěla popřát krásné Vánoce. Udělejte si čas jeden na druhého, jezte cukroví, pijte vánoční svařák, koukejte na pohádky, užívejte si pohodu a hlavně odsuňte aspoň v tento čas stranou práci, telefony a počítače (i já to udělám:).

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *